Praga Pionir • TAM Pionir
Přednosti vozů Praga RN ocenili i Jugoslávci. V roce 1938 vypsalo bývalé Království Jugoslávie výběrové řízení na pořízení nákladních automobilů. Jugoslávie tehdy nedisponovala vyspělou sítí silničních komunikací a zkoušené náklaďáky musely urazit trasu dlouhou zhruba 8000 kilometrů v horském prostředí. Erena zvládla náročné podmínky víceméně bez nedostatků a Pragovka tedy vyhrála zakázku. Díky tomuto úspěchu byla uzavřena smlouva o prodeji hotových vozidel, dodávce rozložených pragovek k montáži a k prodeji licence na výrobu těchto automobilů. Do konce roku 1939 bylo dodáno kolem 800 hotových vozů Praga RN. Tohoto úspěchu využila Pragovka i v propagaci.
Montáž Pragovek z dovezených komponentů byla zahájena hned v roce 1938 v továrně IIndustrije motora - akcionarsko društvo (IMAD) u Bělehradu, která původně vyráběla letecké motory. Od roku 1940 začala podle plánů eren 8. série probíhat v IMADu kompletní licenční výroba tohoto prvního v Jugoslávii vyráběného nákladního automobilu, byť pouze licenčního. Ředitelem montáže byl jmenován inženýr Emil Matić. Další spolupracovníci byli inženýři Slobodan Dobrosavljević, Milenko Predragović, Stevan Šujica, Ivan Rukavina či Julije Klimerová. Produkce v nově vybudované hale ovšem netrvala dlouho, protože v dubnu 1941 byla napadena a dobyta Jugoslávie nacistickým Německem. I přes snahy okupačních úřadů obnovit výrobu nákladních vozů a motorů zde až do konce války žádné automobily nebyly smontovány.
IMAD bylo osvobozeno v listopadu 1944 Rudou armádou a ta převzala pod vedením majora Jedikina správu. Družstvo se v té době začalo zabývat opravami sovětské kolové techniky.
Kvůli poválečnému nedostatku výrobního materiálu i zařízení byla sériová montáž zahájena až v létě roku 1947, kdy sjelo z výrobní linky 5 prvních poválečných kusů. Jugoslávská erena dostala nové budovatelské jméno Pionir a byla modernizována podle československé 13. série. První prototyp byl smontován však již 20. října 1946. Do konce roku 1947 bylo vyrobeno ještě 122 Pionirů podle 13. série. Následující rok vyprodukovali Jugoslávci 296 kusů, v roce 1949 vzrostla produkce na 318 vozů a v roce 1950 422 Pionirů.
Na začátku padesátých let byla výroba přesunuta do mariborské automobilky TAM (Tovarna avtomobilov Maribor) v tehdejší socialistické republice Slovinsko.9. března 1957 byl v TAMu smontován 10 000. licenční vůz Pionir. Celkem bylo za téměř 15 let bylo vyrobeno 17 146 kusů licenčních eren.
V jugoslávské národní armádě sloužily TAMy až do roku 1972, kdy byly vyřazeny poslední dva kusy.
Pioniry byly montovány zejména ve valníkovém, hasičském a autobusovém provedení. Známy jsou i však sanitní vozy a jiné; výhradně však se zážehovým motorem.
Jugoslávské Pioniry se vyvíjely trochu "vlastní cestou". Dílčí modernisace, místní nástavby i modifikovaná kabina dávají na první pohled poznat, že se nejedná o československou erenu.
V současné době je zachováno několik desítek Pionirů zejména ve Slovinsku a v Srbsku.
